CHOV ŠNEKŮ VE VENKOVNÍCH OHRADÁCH

Dle odborníků na chov šneků, je základem pro chov hlemýžďů ve venkovních ohradách vybrat vhodné místo. Nejideálnějším místem je pozemek s mírným sklonem ( 20°). Ten přispívá k dobrému odtoku vody a při silných deštích se netvoří louže vody, kde se mohou šneci utopit. Na jaře pozemek zryjeme a zeminu smícháme s mletým vápnem. Stavba venkovních ohrad záleží na každém chovateli dle jeho možností. Důležité je pouze na daném místě zabudovat pletivo do hloubky 20cm jako ochranu před myšmi, hraboši, krtky aj. Kolem plochy určené k chovu šneků se upevní síť proti úniku šneků z ohrady. Při výstavbě musíme nadále zajistit stinné místo, které bude sloužit jako úkryt pro hlemýždě před přímým slunečním zářením. Nakonec je vhodné pozemek vydezinfikovat např. rostlinnými postřiky, vhodný je odvar z česneku (na molice), silný odvar z kopřiv (na mšice), odvar z levandule (na mravence), aj. 

Pokud máme ohradu dostavěnou, dostatečně zajištěnou proti úniku a je již teplejší počasí, můžeme hlemýžďě probudit ze zimního spánku (tzv.hibernace). Hlemýžďě probouzíme ze zimního spánku koncem dubna/začátkem května. To provedeme tak, že vytáhneme hlemýžďě z chladu na teplejší místo (teplotu postupně zvyšujeme) a začínáme je mírně rosit. Zanedlouho se šneci probouzeji (někdy muže probuzení trvat i několik málo dní, zaleží jak intenzivní spánek hlemýžď měl). V této době potřebují pestrou stravu a vyšší přísun vápníku. 

HISTORIE DELIKATESY

Podle vykopávek, netrvalo našim dávným předkům dlouho přijít na to, jaká pochoutka šneci jsou. Staří Řekové je měli velmi v oblibě. Římané připravovali šneky podobně jako dnešní Katalánci a lidé v Provence a to na grilu, bez předchozí přípravy. Byli to také Římané, kdo vynalezli pěstování šneků. Ve Francii, až do začátku devatenáctého století, byli šneci pouze pokrmem chudých a bohatí je snědli možná pouze během půstu. Avšak kuchař králů a král kuchařů, Antonín Careme (1783 -1833), opravdový vynálezce klasické francouzké kuchyně má zásluhu na tom, že se šneci dočkali svojí kulinářské slávy, která žije dodnes.